Beránek v jesličkách
Když se prosinec překulí do druhé poloviny a noc je delší než den, i v beránčí rodině zavane vůně vánočního cukroví a malí beránci jsou plni radostného očekávání, co jím Ježíšek přinese. Musí být ale velmi hodní a právě v tento čas příprav pomáhat mamince se vším možným, co je třeba k vánočním svátkům připravit.
Jednou, když byl beránek Benedikt ještě malé jehňátko, se o Štědrém dni po bohaté večeři u vánočního stromečku vyptával tatínka, jak to bylo s tím Ježíškem, co jim nosí dárečky.
A tatínek mu tehdy vše pověděl a možná i to, co ani lidé nevědí. Že se Ježíšek narodil ve chlévě jako skutečný beránek, že se mu dokonce i tak říká „Beránek Boží“ a že za ním přišli z okolních hor všechny ovečky a beránci co jich tam bylo, že mu celé noci zpívali beránčím bééé a že se prý od té doby říká tomu místu Béétlém. Benediktovi se to velmi líbilo a byl celý smutný, že tam nemohl být. Maminka mu prozradila, že to, co se tehdy odehrálo v Betlémě, se každým rokem odehrává znovu, jen nikdo přesně neví kde. Říká se, svěřila mu maminka, že jedině beránčí upřímné poslušné srdce může uslyšet tajemný beránčí zpěv, takové slabounké zvonivé béé. A kdo ví, kdyby se po hlase někdo vydal, kam by došel.
A tak Benedikt měl o čem přemýšlet. Jak to maminka myslela, mít upřímné a poslušné srdíčko. Vždyť jeho srdíčko je někde na prsou a jen tluče. A tak se zaposlouchal, jestli srdíčko uslyší. Ťuk ťuk ťuk ťuk znělo mu v ouškách, poslouchal a poslouchal a cosi mu tam nehrálo. Jako by tam něco ještě slyšel. Ano, je to tak, něco tam slyší, jakoby nějaké brumlání. Né, není to brumlání, je to nějaký hlubší tón, nebo snad vysoký? Je to jako kdyby zpívali beránci, uvědomil si a vyskočil z postele tak, že se div neudeřil růžky o poličku. Ten hlas jakoby vycházel někde z venku. Tiše otevřel okno a vyskočil ven. Byla již tma a trochu padal sníh. Na obloze svítila taková jedna moc zvláštní hvězda, měla ocásek a byla větší než kdejaká jiná. Svítila na zem a tam kde dopadly její paprsky, roztál sníh a objevila se pod ním cestička. Benedikt tušil, že vše co se děje, je jistě to, o čem mluvila maminka. Vydal se tedy po cestičce. Tajemný beránčí zpěv sílil a sílil, až došel do údolíčka, kde bylo víc beránků než hvězdiček na nebi. Všichni beránci zpívali o tom, že se nám narodil Ježíšek. Benedikt vyskakoval na zadní, ale nic pořádně neviděl. Tak se začal, co mu síly stačily, tlačit dopředu, až se najednou vykotrmelcoval z první řady a stál před jesličkami.
Bylo to vše přesně tak, jak mu říkal tatínek. Nad chlévem svítila ta velká hvězda, u jesliček stáli rodiče a za nimi byl oslík s kravičkou, kteří svým dechem Ježíška zahřívali. Benedikt se postavil na zadní a uviděl Ježíška ležícího v jesličkách, zabaleného v plenkách tak, jak v té koledě, co doma zpívají. A co se nestalo, Ježíšek mu pokynul, aby si k němu do jesliček přilehnul. Benedikt neváhal ani minutku, vyskočil do jesliček a přitulil se, jak nejlíp uměl. Ježíšek měl krásné kudrnaté vlásky úplně jako beránek - Beránek Boží. Benedikt ho objal kopýtkem a Ježíšek ho na oplátku políbil. Všichni kolem krásně zpívali a bylo to tak krásné, až se Benediktovi z toho začala zavírat očka a usnul.
Probudila ho až nějaká rána, to jak průvan přibouchnul okenice. Otevřel oči a vidí, že je zase u sebe v pokojíčku. To jsem měl ale krásný sen, říkal si Benedikt. Ale podivoval se nad otevřeným okénkem, vždyť bylo večer zavřené. Tak tomu opravdu nerozuměl. Rychle cupital za maminkou a tatínkem, aby jim vše vyprávěl. V kuchyni je div neporazil. Když ho ale uviděli, hned je zarazilo, co to má Benedikt na čele. Co to máš za zlatavý flíček, skoro jako hvězdičku? Ptali se ho. Běžel se tedy přesvědčit k zrcadlu a opravdu. Byla tam. A zrovna v místě, kam ho políbil Ježíšek. Tak mi teda povězte, pomyslel si, byl to teda sen anebo skutečnost. Byl si jist, že se to muselo opravdu stát. Když to všem vyprávěl, někdo mu věřil, někdo ne, ale na tom nesejde. Benedikt má jasno a na vše vzpomíná jako na ty nejkrásnější Vánoce, co kdy prožil.
Prosinec 2011